CO JE TO (UDRŽITELNÝ) URBANISMUS A PROČ JEJ POTŘEBUJEME

Definice urbanismu říká, že jde o disciplínu, jejímž cílem je zkoumat a plánovat současné či budoucí prostředí za účelem rozvoje sídelních útvarů, tedy měst či vesnic, ve společensky funkční a udržitelné celky. Zjednodušeně by se dalo říci, že urbanismus dohlíží na provázanost všech potřeb v území tak, aby společně tvořily dlouhodobě udržitelný vztah. Potřebami pak rozumíme jak ty společenské, tak ekonomické, ale i ekologické. Udržitelný urbanismus je takový, který v daném místě nabídne maximum příležitostí pro život, práci a relaxaci, a přitom jej nepřetíží natolik, aby se stalo pro uživatele nevlídným či nepříjemným. V minulosti se často hledělo při plánování měst, resp. urbanismu daných částí města, především na parametr hustoty osídlení, který ovšem osamoceně přebíjel ostatní parametry nutné pro kvalitní a dlouhodobě udržitelný život ve městě či obci. Dnešní pojem udržitelný urbanismus proto pracuje s trojicí faktorů ovlivňujících vznik dlouhodobě udržitelného města. V následujícím textu se jimi budeme zabývat samostatně, neboť je důležité chápat, že pouze kvalitní konsensus mezi faktory Hustota osídlení / Kompaktnost funkcí města (Funkcionalita města) / Kvalita města nabízí východisko tzv. dlouhodobě udržitelného urbanismu.

HUSTOTA OSÍDLENÍ, PRAHA NADÁLE PODPRŮMĚRNÁ

Ideální hustota osídlení je v každém místě na světě trochu jiná, neboť nejde o univerzálně použitelnou hodnotu, kterou by se dalo řídit kdekoli na světě. Je třeba vždy přihlížet k nastavení dané společnosti, v jaké se nachází situaci, zda řeší nějaký aktuální – nebo potenciální – nedostatek z hlediska výstavby či místa pro výstavbu. Jiné požadavky a ochotu pro
změnu mají ostrovní země, kde je logicky nedostatek pozemků, proti kupříkladu Americe oplývající takřka neomezenými prostorovými možnostmi. I proto můžeme vidět, že evropská polycentrická, středně vysoká města s blokovou zástavbou, jako jsou Barcelona, Paříž, Berlín či Athény mívají hustotu zalidnění mezi 3–6 tisící lidí na kilometr čtvereční, kdežto například výšková asijská města, jako jsou Šanghaj, Peking, či Tokio vykazují hustotu zalidnění kolem 10 tisíc. Zmiňovaná americká, ale i australská města s nízkým typem zástavby mají proti tomu například jen 1 až 2,5 tisíce obyvatel na kilometr čtvereční. Každá z uvedených hodnot density, tedy zahuštění, přináší své výhody i nevýhody, přesto se zdá být evropský model z hlediska dlouhodobé udržitelnosti nejlépe aplikovatelný. Praha se svými bezmála 2,7 tisíci obyvateli na km čtvereční stále pokulhává
za výše uvedeným rozpětím hustoty evropských měst. Má proto výbornou příležitost k zdravému a dlouhodobě udržitelnému růstu. Musí však připustit výstavbu kombinující právě zvýšení hustoty zalidnění s dobře propracovanou kompaktností a kvalitou.

KOMPAKTNOST FUNKCÍ (FUNKCIONALITA) ALIAS MĚSTO KRÁTKÝCH VZDÁLENOSTÍ

Kompaktnost funkcí města, u nás známá pod názvem město krátkých vzdáleností, je dalším parametrem udržitelného urbanismu, který je dnes celosvětově hojně skloňován. Ve své podstatě jde o to, aby město, resp. jeho daná část, nabízelo maximum různorodých funkcí, tj. bydlení, práci, relax, kulturu atd. ideálně v pěší dostupnosti. Takto plánovaný urbanismus zásadně snižuje nutnost cestování za prací, bydlením, nákupem či odpočinkem, a tím významně snižuje energetické a ekologické nároky města. Zde se hodí použít příklad BB Centra, jež v souladu s těmito úvahami dlouhodobě pracuje, ale i plánuje další rozvoj tak, aby probíhala pozitivní interakce funkcí práce, odpočinku, bydlení atd. nejen v rámci samotného BB Centra, ale i s okolními částmi města. Hojně zastoupená bytová funkce na Praze 4 je tak BB Centrem doplňována
o prostory pro práci, ale i vzdělání a odpočinek, reprezentované školkou, školou, hřišti, parky či sportovním stadionem. Odstrašujícím případem přehnaného plánování s akcentem na hustotu, ale bez ohledu na kvalitu a správnou míru kompaktnosti, může být Walled City v Hongkongu, kde
na 2,2 hektarech vytvořili jeden obrovský blok tří set propojených budov o výšce 10 až 14 pater. Zde byla architektura redukována na pouhou komoditu a tento hyper-densitní mega-blok pro zhruba 25 tisíc rodin, tj. přes 50 tisíc lidí, musel být nakonec v roce 1992–1993 zdemolován pro svou naprostou nekvalitu prostředí pro život.

KVALITA, TEDY MĚSTO PŘÍJEMNÉ I EKOLOGICKÉ

Třetím zcela neopomenutelným faktorem udržitelného urbanismu je kvalita prostředí, jež musí nabízet vyvážení k vyšší hustotě obyvatelstva ve městech, která je z hlediska přesunu
lidí do urbanizovaných území prakticky nevyhnutelná. Kvalitou se nerozumí jen samotné prostředí bytů či prostor pro práci a zábavu, ale i kvalita veřejných prostor nebo přirozené ventilace území, stejně jako minimalizace přehřívání města atd. Pod kvalitou urbanismu je proto třeba hledat rozsáhlý komplex jednotlivých řešení ovlivňujících celkovou pohodu v daném území, jako jsou vhodně umístěné pěší trasy územím, dostupnost služeb, zastoupení městské zeleně, parků i zelených střech zabraňujících vznikům tepelných ostrovů. Patří sem i citlivá práce s orientací objektů vůči prosvětlení denním světlem, ale i vhodné rozestavení budov a jejich výšek tak, aby vhodně stínily ulice v horkých letních dnech.

VÝZVA PRO UDRŽITELNÝ URBANISMUS

Největší výzvou pro kvalitu v urbanismu je samotná ochota nechat město růst co do objemu, tedy i do výšky, a vytvářet díky tomu finanční zdroje pro výstavbu a údržbu kvalitního veřejného prostoru.
Plánujeme-li tedy město s ohledem na udržitelný urbanismus, musíme být ochotni připustit, že místo je třeba optimálně vytěžit z hlediska HUSTOTY obyvatelstva, KOMPAKTNOSTI řešení nabízejícího všechny funkce potřebné pro život, pokud možno na jednom místě, stejně jako
z hlediska KVALITY napříč řešením všech prostor od těch vlastních až po ty veřejné. Pokud však chceme tyto parametry zachovat, musí nám zbýt dostatek pozemků pro kvalitní veřejný prostor, a tudíž město musí umět růst i do výšky.