Vážení spoluobčané a sousedé,
dovolte mi, prosím, abych vás srdečně pozdravil v novém roce 2021. Moc bych si přál, aby to byl rok porozumění, zotavení, nových nadějí i rozvoje udržitelné prosperity naší krásné republiky.

Loňský rok, který se jistě z mnoha důvodů zapíše jako rok krizový, byl dozajista prověrkou osobního i pracovního života každého z nás. Mě osobně zkušenost posledního roku vede k několika zásadním zamyšlením, o která bych se s vámi rád podělil. Věřím, že jako český národ jsme velmi citliví na principy svobody a demokracie. Naše historická a velmi pohnutá zkušenost, počínaje Bílou horou a konče dvěma totalitními režimy logicky ovlivnila vnímání národní hrdosti a svébytnosti. Současně ale vypěstovala silnou schopnost velmi brzy rozpoznat a vycítit signály a projevy nového společenského nebezpečí, ať autoritářského či ideologického. Nyní prožíváme, a díky Pánu Bohu za to, již čtvrtou dekádu svobody a demokracie. Ale to pohledem do minulosti 400 let není žádná samozřejmost! Současnou globální pandemii vnímám především jako velký test
demokracie a jednotlivých vlád i celé EU. Existuje velmi tenká hranice mezi nezpochybnitelnou ochranou veřejného zdraví formou různých opatření a možným mocenským zneužitím pro jakékoliv účely. S ještě větší měrou jsem ale znepokojen kurzem, který prostřednictvím pěstovaného strachu z budoucnosti nastavuje v zájmu záchrany planety Evropská komise
s Evropským parlamentem. Spojením s až propagandisticky nastavenými médii dochází k systémovému tlaku na elementární principy a hodnoty demokracie a svobodné podnikání, které je jejím základním ekonomickým pilířem.

Rok 2021 tak přináší mnohá očekávání, ať už osobní či celospolečenská. Osobně bychom si jistě všichni přáli návrat k normálnímu životu s co nejméně omezeními. Přesto se nabízí nutnost zamyšlení nad tím, jestli jisté zpomalení a zklidnění, které přinesly důsledky pandemie, nám všem nemohlo poskytnout čas ke správnému nastavení žebříčku hodnot v našich životech. Sám nemohu nevzpomenout na to, jak se změnil můj, nutno říci v některých etapách až nespoutaný, život ve chvíli, kdy jsem se obrátil zpět ke křesťanským morálním hodnotám. Často jsme s bratry a sestrami v Kristu vzpomínali, jaké je požehnání mít neochvějnou jistotu v Pánu Bohu, která tolik pomáhá nepropadnout trudomyslnosti z marnosti konečnosti života. Bůh nás v Bibli laskavě upozorňuje, ať už jsme či nejsme křesťané, abychom využili takovýchto příležitostí k inventuře našich osobních hodnotových žebříčků, tedy na prvním místě našich vertikálních i horizontálních vztahů. Současně každý ekonomicky aktivní jedinec nese svůj díl odpovědnosti za to, v jakém stavu předáme naši stále ještě krásnou zemi našim dětem.

Tím se dostávám k zamyšlení nad rokem 2021 z pohledu společenského. Jednou ze zcela klíčových událostí budou volby do Poslanecké sněmovny. Ty jsou dle mého názoru těmi posledními, v nichž lze ještě se solidními vyhlídkami na úspěch změnit směr naší země k udržitelné prosperitě. S malou nadsázkou mám pocit, že polistopadové, často velmi nekompetentní, vlády „usilovaly a usilují“ o postupný bankrot ČR. Díky soukromému sektoru, jeho nesmírné vitalitě a touze vytvářet hodnoty se to našim politikům za 30 let stále ještě „nepodařilo“. Pohlédnu-li na stav naší společnosti a na plody často populistického a protirozvojového směru, kterým se naneštěstí aktivisticky laděná, sice velmi malá, zato však velmi slyšitelná, část společnosti vydala, a významně tak ovlivňuje dění v naší zemi. Nezbývá mi než znovu zopakovat, že pokud v tomto roce neobrátíme kormidlem směřování společnosti, budeme dozajista mířit k jistému postupnému bankrotu naší země. Útok na základní demokratické principy, jehož jsme každodenními svědky, unifikace a normalizace, které přivádí nejednu lidskou činnost a podnikání na hranici reálné proveditelnosti, neustálé prodražování produktů, jejich neúměrná zátěž bruselskobolševickými normami, daněmi, administrativou, ale i omezování osobních svobod, jsou nanejvýš alarmující. Veřejnoprávní
média, opět plně financovaná z daní soukromého sektoru, toto klíčové téma v podstatě ignorují. Proto je odpovědnost těchto médií za současnou situaci minimálně stejná, jako odpovědnost veřejných činitelů.

Hlavní otázkou však zůstává, zdali si dostatečně uvědomujeme, že veškeré prostředky státu, jež jsou posléze přerozdělovány na zajištění chodu země, sociálního smíru a mezi potřebné, vznikají prakticky výhradně u soukromého sektoru. Nezapomeňme, že stát nemůže peníze pomyslně tisknout do nekonečna, čímž nerozporuji nutnost navýšení státního schodku v minulém
roce. Je však třeba si uvědomit, že „tisk peněz“ jde v konečném důsledku na úkor životní úrovně každého obyvatele a budoucí generace. Jenom vloni schválený schodek státního rozpočtu 500 miliard Kč neznamená v konečném důsledku nic jiného, než že každý z 3,8 miliónů obyvatel aktivně fungujících v rámci soukromého sektoru naší země musí v průměru vydělat „nových“
čtvrt miliónu korun, aby tento „nový dluh“ ze svých mzdových daňových odvodů zaplatil! Ale ani takový schodek nemusí vůbec nic zachránit, pokud nebude mít stát dlouhodobou vizi svého rozvoje a nebude uskutečňovat investice potřebné k jejímu naplnění! V rámci deficitů státních rozpočtů 2020 a 2021 se naše země zadluží částkou, za kterou bychom mohli kompletně
postavit námi zcela nově navrženou doplňující síť dálnic a nových tras pražského metra! To vše společně s vysokorychlostními železnicemi by dopravní infrastrukturu České republiky konečně přeneslo do 21. století. Cesta z dnešní situace je prostá a jediná. Je jí maximální podpora soukromého sektoru a podnikání, které díky své prorůstové a udržitelné činnosti zajišťují
veškeré prostředky pro chod a rozvoj naší země. To je totiž ta pomyslná tiskárna opravdových peněz, které nemusíme v budoucnu vracet. Námi zvolení veřejní představitelé k tomu musí přidat pouze stabilní a dlouhodobou vizi rozvoje naší země.

Ať už jste či nejste lidé důvěřující Pánu Ježíši Kristu, přeji vám všem Boží požehnání, pokoj a radost do roku 2021.

Radim Passer, zakladatel Passerinvest Group, a.s.