PRACOVNÍ TRH ČR, ZAMĚSTNANCI VE STAVEBNICTVÍ – MÍNUS 97 TIS. LIDÍ
Po revoluci v roce 1989 došlo jednak k rozkladu učňovského školství, nezodpovědnému snížení společenského kreditu řemeslníků, stejně jako k naprosto nedostatečné podpoře příchodu celých rodin z kulturně spřízněného prostředí. Ty by na pracovním trhu mohly zacelit mezery v profesích, které Češi nechtějí vykonávat a které jsou přitom pro funkčnost soukromého sektoru a celé republiky naprosto klíčové. Pracovní trh ČR proto trpí naprostým nedostatkem pracovní síly, a to nejen té kvalifikované. Je tomu tak i v oblasti stavebnictví, kde panuje kritická situace především v řemeslných oborech. Nemluví se o tom často, ale přestože mezi lety 2008 až 2018 v naší zemi přibylo přes 271 tis. zaměstnaných, tedy došlo ke snížení nezaměstnanosti, v samotném stavebnictví jich ubylo bezmála 97 tis. a tyto „ruce“ jednoduše chybí.

NEOBSAZENÁ PRACOVNÍ MÍSTA BY ZAJISTILA PLATY 237 TIS. UČITELŮ
Taková situace s sebou nenese jen zdražování bytů, kanceláří a skladů, ale obecné zdražování
napříč celým průmyslem. Neobsazením 500 tis. pracovních míst přišel stát vloni a předloni o zhruba 200 mld. Kč na daních a odvodech. Stejná suma by přitom pokryla platy více než 237 tis. učitelů.

KDYŽ DŮM NEPOSTAVÍTE, PRODUKCE ČR KLESNE O 3 DOMY
Důsledkem tohoto stavu je logicky velký tlak na mzdové náklady, tedy platy našich občanů, které se konečně začínají přibližovat těm západním. Na druhé straně čelíme neschopnosti vyrábět tolik, kolik bychom mohli, a tím pádem ztrácíme jako republika svou konkurenceschopnost. Kritický
nedostatek pracovníků s sebou nenese jen zdražování výstavby bytů, ale i jejich reálný nedostatek. Přitom z každé investované koruny do výstavby budov v ČR získává celá produkce ekonomiky díky multiplikačnímu efektu (navazující činnosti a výroba) 3,09 Kč. Zainvestujeme-li tedy 100 mil. Kč do výstavby budovy, produkce státu se napříč sektory zlepší o 309 mil. Kč. I z tohoto je patrné, že nedostatek pracovní síly zpomalující výstavbu, nás nestojí jen více peněz za byty, ale způsobuje i významné chudnutí celé společnosti.

ŘEŠENÍ JE NA KAŽDÉM Z NÁS, VŠICHNI MÁME ODPOVĚDNOST ZA BUDOUCNOST
Často slýcháme, že by každý měl začít u sebe, ale jak to udělat v případě nedostatku pracovníků v ČR? My sami vnímáme několik možností, které se pohybují na úrovni státní politiky, nicméně bez podpory obyvatel, tedy nás všech, se v době všudypřítomného populismu situace změní jen
velice obtížně.

ŘÍZENÝ IMPORT PRACOVNÍKŮ A RODIN – CESTA PROTI DALŠÍMU ZDRAŽOVÁNÍ
Klíčovým řešením je připuštění si potřebnosti importu pracovní síly, a především řízené imigrace. Přestože slovo imigrace se stalo díky poslední migrační krizi prakticky zakázaným, je zcela na místě při nízké porodnosti v ČR i Evropě hledat recept na nedostatek pracovníků. Vidíme jej právě v řízeném přísunu pracovníků z kulturně spřízněných zemí, tedy především těch západních. Nejde přitom jen o dočasné pracovníky, ale o získávání nových občanů ČR nejlépe formou pozvání celých rodin, které nejenže pomohou zaplnit nedostatek pracovní síly, ale budou své mzdy utrácet v naší zemi, obohacovat spoluobčany o své zkušenosti a přispívat tak k ekonomické i sociální prosperitě státu. Vždyť s porodností v ČR si nevystačíme ani na udržení počtu obyvatelstva. Přestože nejsou
dostupná přesná data, alarmující jsou i řády prezentovaných čísel, kdy v ČR pracuje pouze cca 120 tis. pracovníků z Ukrajiny. Naproti tomu v Polsku je to 1,3 mil. pracovníků, což jen podtrhuje skutečnost, jak špatně a liknavě s našimi možnostmi zacházíme. Přitom každý nově pracující zaměstnanec reprezentuje jenom pro státní pokladnu přinejmenším 200 tis. korun ročně.

ZNALOSTNÍ EKONOMIKA – OD MONTOVNY K CHYTROSTI A PROSPERITĚ
V debatách často rezonuje téma, že Česká republika je pouze montovnou, energeticky velmi náročnou ekonomikou, navíc z hlediska budoucnosti velmi chabě konkurenceschopnou zemí. Budoucností zaměřenou na prosperitu je samozřejmě znalostní ekonomika založená na inovacích,
kvalitních službách s velmi vysokou přidanou hodnotou. Ta nejenže není závislá na přírodních zdrojích a levné pracovní síle, ale navíc generuje prospěch nejen pro jednotlivého zaměstnance ve formě výrazně vyšších mezd, ale i celé společnosti prostřednictvím odpovídajících daní a odvodů.
Rozdíly jsou například viditelné u zemí, které se touto cestou vydaly již před řadou let. S jejich schopností generovat dostatečné prostředky roste pochopitelně i schopnost společnosti/státu zajišťovat potřebné veřejné služby – např. zdravotnictví, školství, bezpečnost, sociální zabezpečení/
důchody či ochranu životního prostředí na adekvátní úrovni.

ŘEŠENÍ NENÍ TAK TĚŽKÉ, MUSÍME VŠAK MYSLET NA BUDOUCNOST JIŽ DNES
Klíčem k řešení je tedy ochota přiznat si, že máme problém. Naše republika se těší mnohým výhodám ať už je to poloha uprostřed Evropy, nebo velice přátelské a bezpečné společenské prostředí (jen v BB Centru pracuje pospolu 70 národností). Měli bychom tedy umět
myslet sami na sebe jako národ a cíleně hledat ty správné pracovníky a rodiny ať už pro krátkodobou, či dlouhodobou saturaci potřeb pracovního trhu naší země, stejně jako systémově změnit zaměření naší země, ve které bychom měli učit a vychovávat další generace orientované na vysokou přidanou hodnotu, rozum i společenskou odpovědnost. Impuls však musí přijít od nás, naše děti jinak mohou řešit problémy již bankrotující země.